Zahrady za hradem

Bude mi ctí. *Usměje se na ni a po jejím odchodu si konečně v klidu sedne na lavičku a pustí se do čtení. Myšlenkami je však stále někde jinde a tak knihu brzy zaklapne a vydá se pomalým krokem zpět do své ložnice. */Třeba už tam bude celkem klid. /

*Z učebny si to pomalým krokem směřuje ven. Hned co ucití čerstvý vzduch přestane vnímat a nechá nohy aby ho vedli kdo ví kam. Tyhle hodiny, co jsou teprve první ho svým způsobem baví i nebaví. Těšil se na další hodinu jízdy, protože konečně půjdou do stájí. V ruce držel sešit a propisku měl schovanou v kapsách kalhot. Rukávy si musel trochu vyhrnout, aby mu nebylo takové teplo, i když by lhal, že mu to nějak pomohlo.*

*Na pár minut se zastavil, aby se mohl rozhlédnout po zahradě. trochu ho vyváděli z míry ti strážci, snad proto se tu cítil jako doma v zahradě. Proto se zase rozhodl jít, když mu do očí padla jedna z dívek, které si všiml na dnešní hodině zeměpisu, vydá se k ní.* Ahoj, další opozdilče. *Usměje se na dívku, když před ní stojí.* Copak to čteš? *Zeptá se ji*

koukne se kolem co se děje když uslyší hlas. Ten kluk vyrušovat s tou holkou.. lehce zvedne koutky Ahoj kluku co vyrušuješ ukáže na knihu.. vlastně její obal Hamlet. Poslední dobou má nejoblíbenější četba. posune se aby si mohl sednout je to tu krásné že?

Dobře v oslovení jsi vyhrála, *Poškrábe se na zátylku, když uslyší, že je ten kluk co vyrušoval.* Já ji přerazím tu Teres, *Pomyslí si s chabým úsměvem na tváři.* Shakespear, od něj mám spíš radši Romeo a Julie, ale Hamletem taky neopovrhnu *Kdo by se divil, že někdo jako on, ví kdo napsal Hamleta a zná od něj i jiné knížky. Hold umí hodně věcmi překvapit.* Děkuji. *Poděkuje a sedne si vedle ní na lavičku.* Ano je tu krásně, ještě bez těch lidí kolem a bylo by to dokonalé. *Ukáže na strážce.* Jinak jsem Lien Noach Clayes, korunní princ Nizozemska. *Představí se a podá ji ruku.*

on zná knížky?! ON?! usměje se mile a koukne na něj. Když se představí, postaví se a lehce se ukloní. Ano prostě chlap! Je hold výš postaven i když jsem korunní princezna. On je muž Moc mě těší jasnosti. posadí se já jsem Victoria Anna Marie Kenstoy, korunní princezna Anglie pousměje se. Je to poprvé co se představila celým jménem i titulem s těmi lidmi souhlasím. Občas člověk potřebuje být sám. Ovšem to asi v našem postavení nejde co?

*Když se postaví a ukloní se ještě by to přehlédl, ale to oslovení prostě nedal.* Nemusíš se mi klanět a už vůbec mi tak neříkej. *Zastaví ji se smíchem a když ona se představí musí uznat, že je první od koho slyší i jména na víc a musí uznat, že i v tomhle ho předčila.* No vidíš, jsme si stejně rovni, takže mi říkej jménem. *Usměje se a pak s výdechem pokrčuje v mluvení.* Asi nejde, někdy bych si přál být takový ten obyčejný klučina *Pousměje se při té představě.*Jak to, že jsi nebyla na jízdách? *Zeptá se ji a doufá, že tam opravdu nebyla.*

pokrci rameny jako ze je nevinatko a mrkne na nej No jo.. Zvyk.. Konec konců.. Jestli chceš tak si toho Hamleta vem. Mám ještě jednoho pousmeje se na něj a pak skloni hlavu k zemi Nikdy jsem neměla rada koně. A ani jejich jízdu. Přijde mi to jako tyrani. Kort v tomto světě a stoleti. Kdysi nebyli možnosti jak jinak se dopravovat nakloni se nad něj a zasepta To bychom rovnou mohli nosit bohate zdobené róby a muži klobouk. Otcově by nám vybírali toho koho si máme vzít.. dobře bylo to trochu přehnané, ale snad ji pochopil

*Když ji nabídne knížku, chvilku váhá jestli si ji vzít, ale nakonec tak učiní.* Děkuji, až to řeknu rád si s tebou popovídám o svých poznatkách *Usměje se na Victorii a knížku položí do klína, spíše na jednu nohu, kterou ma přehozenou přes tu druhou.* Ah, chápu, každý má svůj názor, já třeba ze srdce nenávidím zpěv, to potom týrám všechny kolem. A přesto jsem se přihlásil do divadla, protože rád hraju *Zasměje se* No s tím výběrem ženy nebo muže to je až moc krutá pravda. Pry když si nikoho nenajdu tady, tak mi ji otec vybere. *Na tváři mu hraje úsměv, ví, že jeho otec to bere jako vtip, ale kdo ví jak dlouho.*

zasměje se až zvrátí hlavu dozadu tak to je gól. Jde vidět že naši otcové jsou stejní. I mě vyberou manžela pokud si tu nikoho nenajdu. Ale myslím si, že vše má svůj důvod. vstane a jde za něj představ si to.. Nevybereš si tu žádnou ženu co tě učiní králem Nizozemska. Přijedeš domů a otec ti vybere třeba dívku, se kterou jsi se tu měl nejméně rád skloní se tak aby mu sahala na ramena a tím pádem i zašeptala Nebo třeba ti vybere dívku, která se bude jmenovat Teresa. Nebo některou z tvých kamarádek jde si zase sednout. Tentokrát trhá květiny a plete si věneček proto si musím vybrat ať bude sebehloupější. Ovšem.. Asi ho k tomu budu muset donutit. Nebo mu něco přislíbit.. zasměje se a věneček mu dá na hlavu Na divadlo jsem se přilásila taky. Je to něco co mě baví. Myslím tím opravdu baví moc mluvíš Vici!

Bez tak se nad tím dohodli všichni společně. Každý král, který má tohle v plánu. *Zasměje se, když zjistí, že ona je na tom s budoucností stejně.* Víš, že mě tím děsíš. I když zatím je ta dívka, kterou mám nejméně rád, moje sestra, takže zatím jsem v suchu. * Neotočí se na ni, když stojí za ním a nechá ji ať ji něco pošeptá do ucha.* Eh, můj otec má velmi dobrý vkus na dívky, které se mi nelíbí, takže i když je mi to nesmírně líto, Teres by u něj nevyhrála. *Zazubí se, i když to nemůže vidět, když je za ním. Poté ji po očku sleduje, jak trhá květiny.* Myslím si, že pokud mu slíbíš, že bude král Anglie, tak si tě vezme hned, ale musíš si vybrat někoho, kdo není korunní princ. *Nechá si dát na halvu věneček a sladce se na ni usměje.* Doufám, že mi sluší. *Vytáhne mobil z kapsy a podívá se do něj chvilku točí hlavu ze strany na stranu, a dělá, ze sebe nějakou modelku.*

koukne na něj a nevěřícně kroutí hlavou myslíš že by můj otec dovolil abych si vzala někoho kdo by nepřispěl Anglii? Jde vidět jak málo ho znáš. na chvíli si sama sebe představí bez těch titulů a bez jmen. On také říkal že by na chvíli chtěl být jen obyčejný kluk.. Otevře oči co kdybychom na den utekli? Jen prostě jen tak.. mimo akademii, mimo princování, mimo všechny ty povinnosti... Jen na chvíli jo je to hloupý nápad.. už to slyším. 'Víš já se rozhodl že se mi to nakonec líbí být princem' Úplně to slyším pak se na něj podívá a zasměje se vypadáte přímo božsky vaše výsosti

Děkuji, ten věneček mi dodává tu krásu *Zasměje se a schová mobil zpátky do kapsy a aby zaměstnal ruce, tak si začne hrát s knížkou v klíně.* Říkáš, jakoby to bylo až moc jednoduché. *Tak moc přemýšlel nad tím, co právě vyslovila. Ten týden před začátkem akademie bylo všechno tak jak si to vždycky přál a teď je zase uvězněný.* Víš, kdybych utekl, pak bych si přál být celý život normální a to není dobré. *Pousměje se, ví že ji tím ničí její plán a nelíbí se mu to, ale má povinnosti a někde hluboko v něm už otce nechce zklamat.*

pousměje se, ale síla v jejích očích nezmizí pokud nechceš odejít já to chápu. Jistě máš svou hrdost a sílu, kterou já ne. Víš co je úžasné na tom nemít blízké? Nikdo tě nebude shánět. Tvůj otec si bude myslet že studuješ.. Ano.. udělá to. Dnes večer. Odhodlala se k tomu! Dá mu lehkou a krátkou pusu na tvář Děkuji Liene. Jak píše Shakespear, ve svém tragickém románu Romea a Julie - "Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně." zarecituje jak kdyby sand celý příběh znala nazpaměť. Ano musí se jevit jako blázen.. Ale může si dovolit být bláznem. Už není princeznou Jen kdybys potkal učitele zeměpisu.. Řekni mu že už nepříjdu

*Jeho oči se malinko zúží a on dá hlavu na stranu. Chtěl by říct, že ji chápe, ale to by lhal.* Hej Victorie, jsem tvůj přítel a určitě máš někoho blízkého a dej na má slova, ale určitě si tu někoho najdeš. Přece nás nemůžeš opustit. *Pustí její ruku, když dostane pusu na tvář.* Nebuď zbabělá *Zakroutí hlavou.Když se to vezme kolem a kolem, on je tady ten zbabělý. On nechá utéct dívku a nejde s ní. Poslechne si jak říká úryvek s knížky.* Chápu je to těžký, ale budou tady lidi, kterým by jsi chyběla. *Snaží se usmát, ale spíš je to slabý úsměv, který hned zmizí.*

Zasměje se. Nic jí nedokáže změnit názor myslím, že se spíš snažíš přemluvit sebe. A ne, nebudu tu chybět. Ty, Oliver
a Lou zapomenete než řeknete popel. Navíc, vrátím se. Ale ne hned. Chci cestovat. Chci.. zamlčí se a podívá se k nebesům Chci si najít muže, který mě bude milovat a ne kvůli trůnu

*Nechce ji pustit, protože pak ji bude mít na svědomí, ale tak nějak ví, že ji nedokáže přemluvit i kdyby se snažil. nahlas si povzdychne a pak k ní zvedne zrak.* Slib mi, že se vrátíš. Musíš ano. *Natáhne k ní malíček, aby si tím ten slib potvrdil.* A myslím, že ani jeden z nás jen tak nezapomene, to mi věř. *Usměje se na ni co nejupřímněji.*

zasměje se jak normální gesto ten malíček je.. Dá mu malíček třeba se potkáme na trůně.. Přeji pěkné hledání manželky. Jo a Liene.. koukne na něj s úsměvem na tváři a pak si přes své rty dá ukazováček bude to naše tajemství má jen jednu šanci a pravděpodobně toho kluka už nikdy neuvidí tak se nakloní a věnuje mu jeden krátký polibek na rty. Pak se odtáhne a rozeběhne se

Tak na trůně, třeba něco potom dokážeme. *Usměje se na ni, když s malíčkem souhlasí a pak nechá ruku spadnout zpět k tělu.* Ano tohle tajemství nikomu nevyzradím. *Pousměje se a když najednou ucítí na svých rtech polibek, pousměje se do něj. Chce něco říct, ale to už se Victorie rozeběhne pro něj neznámo kam.* Doufám, že se ještě uvidíme. *Zamumlá si pro sebe a s knížkou v ruce odchází do pokoje.*