Zahrady za hradem

*Objeví se na kraji zahrad. Je oblečený do dlouhých hnědých kalhot a bílé košile. Rukávy košile má vyhrnuté k loktům. Na nose má sluneční brýle a v ruce drží deník s propiskou.* /Konečně trocha klidu/ *Pomalým krokem dojde k jedné z laviček, na kterou se posadí. Zakloní hlavu a zavře oči, nejspíše si vychutnává ticho.*

*Oblečená v poněkud sportovním outfitu. Černé běžecké legíny, sportovní podprsenka a na tom jen volný topík s široka vystřihnutými rameny, takže polovina boků jde vidět. Hlavně ať to větrá. Vlasy svázané v culíku, který se při každém dopadnutí na zem zhoupne z jedné strany na druhou. V uších sluchátka, protože co by to byl běh bez hudby. Probíhá pomalu zahradou, nejraději by šla někam do města, kde je toho víc k vidění, ale jak jsou tady zavření, tak to moc nejde. Běží už několikáté kolečko a potřebuje si sednout. V ruce svírá vodu k hydrataci. Když ubidí nejbližší lavičku snaží se k ní doběhnout, ale někdo jí předběhne.* No co. *Doběhne k ní a automaticky si sedne vedle kluka.* Korunní princ Kazachstánu. Pěkné. *Prohlédne si ho, sundá si sluchátka a pořádně se napije.* Doufám, že neruším..i když šel jsi dobrovolně na veřejné prostranství. Kdyby jsi chtěl být sám zůstaneš v pokoji. *Pokrčí rameny.*

*Pomale otevře oči a pootočí hlavu směrem k slečně. Položí si deník vedle sebe a pokrčí rameny.* Na pokojích se mi nelíbí. Vzduch je tam nedýchatelný a všude je nějaký hluk. Stačí aby se někdo ve vedlejším pokoji zvedl z postele a je to slyšet. Já mám rád ticho. *Znova pokrčí rameny.*

*Podívá se na něj a tak nějak ho sjede celého pohledem.* Kdo by řekl, že princ má rád ticho. Neměl by jsi být ve středu všeho dění? Nebo toho už máš po krk? *Pozvedne obočí a ušklíbne se, utáhne si culík a mobil i se sluchátky položí vedle sebe. Natáhne k němu ruku.* Luisa, mimochodem. *Pozvedne obočí a jen čeká.*

Jsem Viktor. *Políbí dívčin hřbet ruky a pustí její ruku. Poslední dobou mi centrum dění lehce leze krkem. /Spíše hodně, než lehce./ Prostě mi je příjemnější ticho. Což se k princovi asi moc nehodí. Rukou si projede vlasy.

*Když jí políbí hřbet ruky, jen mírně překvapeně zvedne obočí. Na tohle není zvyklá, ale on je princ, takže je to pochopitelné. Mírně se protáhne a poté se usměje.* No vlastně nevím co se k princovi hodí, neznám žádného, kromě tebe. *Pokrčí rameny.* Ani mu nepřijde divné, že vím kdo je. Zajímavé. Takže ti vlastně vadí, že jsem tady a mluvím na tebe, protože ti ruším ticho? *Zvědavě nakloní hlavu ke straně a ušklíbne se. Ne. nemá v plánu odejít.*

*Mírně protočí oči. Není mu divné, že ho zná, však o něm psal každý druhý bulvární čaopis.* Nechci tě omezovat. Zůstaň klidně tady. *Pokrčí rameny a přehodí si nohu přes nohu.*

*Nevypadá, že by se uplně nějak dobře bavil, ale jí to stejně nezastaví. Posadí se do tureckého sedu, takže ho trošku odšoupne z lavičky. Otočí se na něj a pousměje se.* Takže, Viktore, jak se ti tady zatím líbí? *Přimhouří oči a probodne ho pohledem.* Pořádně si promysli svou odpověď.

*Lehce se pousměje.* Rozhodně se mi tady líbí víc jak v Kazachstánu... Lepší prostředí, počasí. A budova je taktéž moc pěkná. *Sundá si sluneční brýle a zažmourá proti slunečnímu světlu.* Akorát jsem si stále nezvykl na to slunce... *Znovu se ušklíbl směrem k nebi.* Ty jsi odkud?

V Kazachstánu jsem nikdy nebyla, takže nemůžu soudit. Ale ano je to tady moc hezké. *Oddychne si. Tyhle klasické otřepané odpovědi ji moc nebaví. Ten má prince zažraného hodně hluboko.* No jsi bílej jak upír, ale postačí pár dnů a chytíš nějaký to teplo i na kůži. *Zasměje se.* Já? Itálie, takže dítě slunce. Byl jsi někdy v Itálii?*Ušklíbne se.*

Jednou. Ale bylo mi asi tak... jedenáct? Pamatuju si jen hotel v Římě ve kterém jsme bydleli a pláž na kterou jsme se poté přesunuli. *Pokrčil rameny.* Ale dodnes milujeme se sestrou vaší kuchyni. *Lehce se pousmál nad myšlenkou jídla.*

Řím je krásné město. *Podívá se na něj.* Ano naše kuchyně je vyhlášená. Špagety, pizza, těstoviny. Mozzarella. *Vzpomene si na nedávný opravdu povedený večer v kuchyni. Ale zdá se jí, že tenhle mladík se s ní moc povídat nechce. Jeho škoda. Zvedne se z lavičky.* Měla bych běžet dál, dnes jsem toho moc nenaběhala. *Zasměje se a podívá se na něj.* Ráda jsem tě poznala Viktore, třeba příště. *Pokrčí rameny a odběhne.*

Měj se a užij si běhu. *Pousmál se a pokrčil ramena. Jakmile byla slečna z dohledu, otevřel zápisník a začal si do něj cosi zapisovat.*

Už jsem nevěděl, co roupama dělat. Nenapadlo mě nic lepšího než se jít projít do zahrady. *Oliver se v modrém polo triku a v béžových kalhotách vybelhal do zahrad.* Procházel jsem se nikde nikdo. Až když jsem po chvilce uslyšel mužský hlas. Vydal jsem se za tím hlasem.

*Chtěla si užít klidný den. Projít se po zahradě, možná potom navštívit Isi aby se zase sjely jak kola od traktoru. Oblékla se ležérně, pohodlně. Černé šaty, baleríny, vlasy do nedbalého drdolu, v ruce mobil na kterém něco vyhledávala. Možná to jak se dostat z téhle školy. procházela zrovna zahradou když ulyšela hraní na kytaru a potom zpěv? Opravdu tady někdo zpíval? Pozvedla obočí a šla tam odkud to znělo. Před sebou uviděla Olivera, doběhla ho a skoro mu skočila na záda.* Jak se má můj nejlepší gay kamarád? *Ušklíbne se.*

Cítil jsem jak se mi někdo snažil skočit na záda. Lekl jsem se a rychle jsem se otočil. /Pane bože Luiso, vyděsila si mě./ Musel jsem se nad Luisinou zbrklostí pousmát. /Jinak, se tvůj nejlepší gay kamarád má dobře. Jen se mi trochu stýská./ Pokračoval blíž aby lépe rozuměl textu, který ten muž zpívá. /Nevíš kdo to je?/ Otočil jsem se na Luisu.

Nemáš čistý svědomí. *Ušklíbne se na něj a upraví si vlasy, které se jí skokem rozježily. Poté se zaposlouchá do textu a podívá se na muže, který tam hraje.* Učitel? Zahradník? Kuchař? Student to určitě nebude, se na něj podívej. *Zasměje se.* Tak to půjdeme zjistit. *Ušklíbne se, chytí Olivera zezadu za ramena a tlačí ho dopředu.* Dobrý den, neradi rušíme, ale tady kamarád by se chtěl na něco zeptat. *Řekne s úsměvem a s pozvednutím obočím se podívá na Olivera.*