Zahrady za hradem

dozpiva písen a pak když uslyší ten dívčí hlas koukne na ne dobrý den, ano jsem učitel a zpivamprimhouri oči aby si zmeril a vy jste? Princetna a princ? Nebo něco jiného?

Jsem nervózní co si ta Luisa myslí, že dělá? /No ehm.. já jsem komorník a tady Luisa je dvorní dáma./ Řekl jsem s třesoucí se hlasem. /Ta písnička, co jste zpíval byla moc pěkná, to jste složil vy?/

*Podívá se na učitele a jen mírně nakloní hlavu ke straně a promne si bradu.* Děkujeme za informaci. Vidíš Olí, nemusel jsi se ani ptát. *Ušklíbne se a mnohem důkladněji si prohlédne učitele.* Ano přesně jak můj tiskový mluvčí říká, komorník, dvorní dáma. Nic moc. Co si budem nalhávat. *Zažertuje a protáhne se.* Takže vy tady tak normálně sedáváte a zpíváte neviditelnému obecenstvu? *Pozvedne obočí.* Není to škoda?

zasmeje se a koukne na toho chlapce jo složil. Mysl ze je asi nejslabší z tehle kategorie. pak koukne na divku nemyslím si. Právě naopak. Komorníci a dvorní dámy zastávají v královské sféře velice důležité úkony. Bez nich by království nefungovalo. Vemte si korunní princezny.. Nemají předmět jako je strategie nebo mezinárodní vztahy. To mate na starosti vy. Myslím ze se velice podcenujete.

/Páni, jste dobrej./ Udiveně jsem zíral na učitele. Podíval jsem se na Luisu. /No ehm, nechám Vás tu osamotě, musím se jít připravit na ples. To víte tyhle vlasy se sami neučešou./ Prohrábl jsem si vlasy a z úšklebkem jsem se podíval na Luisu, přiblížil jsem se k ní a pošeptal jí. /Jdi do něj draku./ Pak už jsem s úsměvem na rtech odcházel do pokoje.

*Podívá se na Olivera, jak se najednou vypaří. Jeho poslední větu ani nevnímá.* Idiot. *Podívá se zpět na profesora.* Takže si myslíte, že bez dvorních dam by celý tenhle systém spadl? *Promne si bradu. Je to zajímavé zjištění, takhle to nikdy nebrala.* Co vy vlastně vyučujete? *Podívá se na něj a tak nějak si jednoduše přisedne k němu na lavičku, přece nebude stát.*

pokyne tomu chlapci ve znemeno pozdravu vyučují etiku. Ukazují morálku na dvoře. Vsak se zamysli... Co by byla princezna bez dvorní dámy? Umělá by si zavázat korzet? Co by byl princ bez komorníka? Uměl by si zapamatovat všechna jména vsexh princů a princezen na světě? usmeje se na ni a pak vstane a galantne se ukloni jsou na ten příšerný bal. Pokud me omluvis

Morálku na dvoře. *Pozvedne obočí.* Tak tu u mě nehledej, chlapče. *Podívá se na něj a jen vydechne.* Korzet dokáže zavázat každá druhá osoba, na to podle mě nepotřebuji školu. *Řekne mírně odměřeně a prohlédne si ho.* Jména všech princů a princezen umím taky. Myslím že bych byla dobrý princ. *Řekne ironicky a ušklíbne se.* Taky bych se měla chystat. Tak zatím. *Rozloučí se a zamíří do pokoje se převléct.*

az na zahradách seskočil z jeho zad promin. Trochu mi hrablo. zasmeje se. vis jak jsem oplakala ze nejsem muž? Ze nemohu sermovat a bit se jako muzi? Ze musím nosit lodicky a mluvit jako dáma? moc mluvís Vic

/V pořádku, musíme si to pořádně užít./ poslouchal jsem vše co Vicki říká. /Ale teď si venku, teď tě nikdo nevidí, teď se můžeš chovat jak chceš Vicki./

Myslís? Myslis ze bych mohla byt na chvíli muz? Zapomen na to... koukne na nej jaky je tvůj typ kluka?

/Myslím, že by si mohla být na chvíli muž. Musiš se zbavit té přetvářky a ukázat světu kdo opravdu jsi./ řekl jsem jí, Trochu mě zaskočila její otázka, chvíli jsem přemýšlel. Sedl jsem si na lavičku a spustil jsem. /Víš já už ho svého kluka mám. Teda, já ho miluju a on si myslí, že jsem jen dobrý kamarád. Jmenuje se Blaine. Známe se už od dětství, vždy jsme si rozuměli. Díky němu jsem si uvědomil, že jsem gay. Nemohl jsem mu to říct jinak bych zničil naše přátelství. Proto jsem se chtěl dostat na tuhle školu, protože mě ničilo ho potkávat každý den a snažit se nedávat mu nic najevo./ řekl jsem a utíral si oči, ze kterých se začaly hrnout slzy.

sedne si na lavičku a bedlivě poslouchá každé jeho slovo aww rozplývá se to je krásný dojrmny příběh pln emocí. Myslím ze by jsi mu to měl rict. Pokud ho milujes. Jdi za nim a řekni mu či cítíš... Jinak budeš neklidný a utrapreny

/Ne, teď nemůžu odjet./[b] odpověděl jsem Vicki a utíral si oči. [b]/Co by jsi na mém místě udělala ty? Sebrala by si se a odjela za osobou, kterou miluješ ale ona nemiluje tebe?/ zhluboka jsem dýchal. /Když mu to řeknu můžu ho ztratit./

objala ho pevne ale když zůstane s tady tak se budeš trápit Oli.. Musíš se tomu postavit čelem. Zkus mu napsat dopis. To ocení každý. A tam se mu vyznej..

/Dobře. Napíšu dopis. Děkuju Vicki./ řekl jsem. Vstal jsem z lavičky a pomohl jsem Vicki z ní stát. Objal jsem ji. /Budeš ta nejlepší královna co kdy Anglie bude mít./ zašeptal jsem jí do ucha a odházel jsem do svého pokoje. Už toho bylo na mě dnes moc.

Z akademie se dostala ven celkem rychle a její intuitivní nenucená cesta ji dostala do hradních zahrad. I v tomto směru byla dosti osvícená. Margareth s ev sak do hloubky zahrady nevydávala a usadila se na první lavičku, kterou viděla. Podcenila trochu teplotu vzduchu a nevzala si ani košili. Seděla tu teď jen v kraťasích s vysokým pasem a semišovém tričku s dlouhým rukávem. To ji také moc nepomáhalo, když měla výstřih na zádech.
"Omg. Že jsem se lezla. Je tu docela chladno." řekne si pro sebe. Rozhlédne se po okolí a kouká se, co by asi tak mohla vyfotit, aby poslala fotku na její denní příběh. *Dnes už by to mohla být poslední fotka. Pokojiček už jsem postovala.* Zvedne se a rozhodne se zachytit foťákem nádherně osvětlenou zahradu. Postaví se uprostřed uličky, aby měla symetricky rozdělenou fotku. Udělá si jich tak pět, než je spokojená a pak se vydává zpět do hradu.

Sent from Topic'it App

Sedí na posteli a dojídá svou svačinu. Je na čase jít na vzduch. Zvedne se a dojde ke svému velikému zrcadlu, kde se jen trošku poupraví. Ve svých kratších černých šatech a pohodlných krajkových balerínkách vyjde z pokoje a doufá, že se moc neochladilo, aby jí nebyla zima. Prochází chodbami a přemýšlí, jaké místo dosud nenavštívila. Procházkovým krokem dojde až do zahrad a je překvapená, že takové krásné místo neobjevila dřív.

*S velmi otráveným výrazem zavře dveře svého pokoje. */Tady prostě nemůže být klid./ *Pevněji stiskne knihu ve své pravé ruce a rázným krokem si to zamíří do zdá se klidnější části. Projde tunelem, který na něj nepůsobí zrovna příjemným dojmem, otevře v tichosti branku a vklouzne do zahrad. */Tady by to už mohlo být příjemnější. /* Spokojeně se rozhlédne po květinách a obdivně pohledem přeskenuje i pár soch. Na to se rozhodne vyhledat nějakou lavičku. Vyruší jej až nenadálý pohyb v jeho zorném poli, překvapeně se otočí a pohled upře na Teresu. *

Ucítí na sobě čísi pohled. Otočí se a uvidí jí dosud neznámého studenta, tedy podle jejího usouzení to určitě bude student. Jak je vůbec možné, že jsem ho ještě nikdy neviděla? Tak špatnou paměť na obličeje zas nemám. Chvíli váhá ale její zvědavost jí přemůže a ona jde k němu blíž. Ahoj, tebe jsem tu ještě neviděla. Řekne mírně překvapeným tónem když k němu dojde a doufá, že nezní moc troufale.