Zahrady za hradem

*Kouká, jak se k němu dívka blíží a automaticky se více narovná. Je zvědavý, proč se k němu, cizinci, vůbec přibližuje. * Ahoj, dorazil jsem teprve včera, proto jsem ještě neměl to potěšení se s tebou shledat. *Mírně se ukloní. * Jsem Theodor, jak se jmenuješ ty? *Lehce se pousmál. Zatím měl skutečně málo příležitostí se s někým více poznat. Ne, že by mu to moc vadilo, ale ani on nebyl sto přežít čtyři roky bez kontaktu s lidmi. *

Teprve včera? Jak je vůbec možné, že jsem nic takového nezaregistrovala? I když to bude asi tím, že nejsem moc informovaná. opět si uvědomí, že vážně není moc informovaná. Tak to vše vysvětluje. Pousměje se. Teresa, ráda tě poznávám. představí se a doufá, že mu její první jméno bude stačit. Jak se ti tu zatím líbí? zeptá se se zájmem a dojde jí, že ho neměla šanci vidět, protože nebyl ani na plese.

Celkem dost hluku. Ale jinak je to tu skutečně krásné. *Řekl nakonec a zadíval se dívce přímo do tváře. Připadala mu taková nejistá a nevinná. * Propásl jsem něco zajímavého? *Rozhodl se pokračovat v konverzaci a přešlápl z jedné nohy na druhou. Začínala jej zase bolet záda. * /Potřeboval bych si asi zase zacvičit. Ta bolest bude určitě z toho, jak jsem musel táhnout těch několik kilometrů své tašky. /

Prý hluk? Tak to nechce vidět Belgii. Ano, krásné to tu je. Potvrdí a zhluboka se nadechne čerstvého vzduchu. Něco zajímavého? zopakuje otázku a na chvíli se zamyslí. Kromě plesu asi ne. Ale ten ples byl skvělý... aspoň pro mě. řekne nakonec. Už jsi měl tu čest někoho zde poznat? zeptá se a je zvědavá, na jeho odpověď protože ona sama potkala pár lidí, které by ani potkat nechtěla.

/Tak na ples bych stejně nešel. I když tanec... To je na druhou stranu velké lákadlo. / *Ještě nějakou chvilku dumal nad tím jestli by se na ples vypravil, ale poté se rozhodl, že to stejně nemá cenu řešit. Opět začne věnovat pozornost dívce před sebou. *Měl jsem tu čest pouze s dívkou jménem Larissa. *Prozradil jí nakonec. /O korunní houslistce se zmiňovat nemusím. Je to informace k ničemu. /*Mírně se pousmál, s Larissou se mu povídalo celkem dobře. *

Lehce si prohrábne vlasy, které jí lehce pocuchal vítr. Larissa, to mi něco říká. To je ta která mě z neznámého důvodu nemá moc v lásce a já ji vlastně taky. chvíli ji potrvá, než jí dojde o koho vlastně jde. Tak aspoň někoho. řekne a snaží se skrýt zatrpklost v jejím hlase. Co vlastně budeš studovat? raději se zeptá, protože si upřímně netroufne hádat. Byl by docela trapas, kdybych hádala špatně.

*Zdála se mu najednou taková... Zamyšlenější, ale tomu přestal věnovat pozornost v momentě, kdy se zmínila o studiu. * Studuji rytířství, *oznámil jí hrdě. * Mohu se zeptat, co studuješ ty? *Zeptal se obratem a nabídl jí rámě s tím, jestli by se s ním prošla. /Vypadá skutečně mile, možná komorná? Ale mohla by být klidně i princeznou. /

Rytíř, to nezní vůbec špatně. Dodá hrdým tónem. A je to tady zase. Tuhle otázku neměla příliš v lásce, ačkoliv jí samotnou to u ostatních velmi zajímalo. Přestože si myslím, že studovat jak být správná princezna je v mém případě zbytečné, přesto jsem tady. Zatím živá, z masa a kostí. oznámí s úsměvem a lehce si zavěsí dlaň do jeho rámě. Aspoň mám šanci se konečně projít zahradami.

Tak to bych se měl ještě jednou pořádně uklonit, princezno, *oznámil jemně a pomalým krokem vyrazil po chodníčku. */Tak tedy skutečně princezna a dokonce se nechová jako divoženka. / To jsou Lilie. *Okouzleně se zadíval na bělostné květy a neubránil se vzpomínce na svou maminku. Lilie zbožňuje a těmito by byla jistě nadšena. Poté se opět zadíval na Teresu. * K tobě by se ale hodila nějaká květina sytější barvy, nějaká plná života. *Zhodnotil a pátravě se zadíval na její pleť a vlasy.*/ Sestry by jistě věděly jaká barva by jí sedla nejlépe. Možná světle modrá? Nebo naopak zářivá žlutá? Nad čím to zas uvažuju? /*Zarazil se a a mírně se začervenal. */Jsem muž, tohle muže nemá zajímat. / *Jakoby slyšel svého otce. *

To bys asi měl rytíři. řekne se smíchem a doufá, že to myslel jako vtip. Jsou krásné. dodá jak s obdivem krásy těch květin, tak s obdivem jak někdo jako on dokáže rozeznat květiny, protože ona rozpozná leda tak ty základní. Ví toho o květinách snad víc než já. Jaká květina by to podle tebe byla? Myslím, která by se ke mě hodila? zeptá se se zájmem, protože o květinách mluvila naposledy s jejich květinářkou jako ještě malá holka.

*Nad její otázkou se zarazil, ale poté se dal do přemýšlení. Hlavou se mu rojily obrázky snad tuctu květin, též si stále pozorně prohlížel její tvář. * Myslím. *Rozmluvil se po chvilce. * Já bych řekl Slunečnice, jsou krásné, majestátní a plné slunce. Samozřejmě by se k tobě hodilo i něco jemnějšího až naprosto miloučkého, ale to by už věděly mé sestry. *Rychle se na ni podíval. * /Nemohl jsem ji tím urazit, ne? / *Zastavil se, protože se tam nacházela velmi podivná květina, ale hned na to se pokusil opět rozejít, protože mu nebylo zrovna příjemné postávat u odhaleného přirození jedné ze soch. Též však za sebou nechtěl princeznu tahat jako kus hadru. *

Uf, už jsem si myslela, že řekne nějaký odborný název a já budu za idiota. Slunečnice zní zajímavě. dodá a moc se jí líbí, jak o ní hezky mluví. Ty máš sestry? zeptá se překvapeně a uvědomí si, že k tématu o sourozencích se ještě nedostali. Kolik jich asi má? Dvě? Jejich pozastavení si téměř nevšimla, protože jí jejich pomalá chůze vyhovovala a ona si mohla v klidu prohlížet všelijaké květiny. Asi bych měla někdy navštivit zahradníka a popovídat si s ním.

Tři, všechny jsou starší a dvě jsou již vdané. *Trochu se pochlubil a dovolil si opět vykouzlit na své tváři úsměv. * Ty máš nějaké sourozence? /Sám si nedovedu představit, že bych byl jedináčkem. Takový život musí být osamělý. / *Prstem ukázal na malou květinu u jejích nohou. * Tohle je třeba plevel, ale mně se vždycky líbila... *Na chvíli se odmlčel. * Ale doopravdy miluji jízdu na koni a třeba střelbu z luku. *Rychle začal vyzdvihovat své mužství a rytířství. Nebyl přeci žádný zahradník a slaboch. *

Takže nejmladší a ještě k tomu jediný kluk? ujistí se a sama si nedovede představit, jak jeho život může asi tak vypadat. Já mám staršího bratra. Řekne hrdě, protože je na něj opravdu pyšná. To právě on mě zachránil před nástrahou, která se nazývá být korunní princezna. Jé, plevel. Řekne a musí se tomu sama zasmát, protože si vzpomene, že zrovna tohle slovo měla jako malá v oblibě a sama nezná důvod. Ano, jízda na koni je skvělá. Zvláště, když mi jako odměnu moje matka kupuje právě koně. přikývne a snaží si vzpomenout, kdy naposledy viděla střílet jejího bratra z luku.

Třeba bychom se mohli někdy projet. *Navrhne dřív, než si uvědomí, že je to možná nevhodné a zčásti i opovážlivé. * /Ale nevypadá na nějakou nafrněnou princeznu a jsme přeci jen ve škole/ *Opět se rozešel, jemu se však pod nohy připletl kámen a jeho kniha, kterou stále svíral v ruce dopadla kvůli škobrtnutí na zem. *Do háje. *Procedil mezi zuby a hned na to se pro knihu sklonil. Žádnou zjevnou újmu naštěstí neutrpěla. * Omlouvám se. *Vyhrkl, když si uvědomil, že byl neslušný v přítomnosti dámy. *

To zní jako super nápad. Odpoví bez přemýšlení a už přemýšlí, jaké koně zde asi mají. Možná bych v blízké době mohla navštívit stáje. Když mu upadne kniha, probudí se v ní zvědavost. Co je to za knihu? Zeptá se a očekává, že jí to ukáže. To je v pohodě. Řekne klidným hlasem. Já si na zdvořilosti tak moc nepotrpím, ale to jsi asi zjistil. Snad to nevyznělo nějak divně, ale nepotřebuji být namyšlená jako jsou dokonce nějaké dvorní dámy tady. Ale zrovna po těch tu zdvořilost budu požadovat jak se patří.

Vyklouzlo mi to. *Ohradil se dotčeně. On přeci nebyl žádný sprosťák. * A ta kniha. *Ruka mu samovolně vystřelila vzhůru a prohrábla mu střapaté vlasy. Nerad někomu přiznával, že čte romány svých sester. Obzvlášť by byl nerad, kdyby to zjistil jeho otec. Představa, že by se ale nedozvěděl, koho si krásná Alex zvolí, mu přišla nemyslitelná. On sám by na jejím místě dal přednost Christianovi. Dokonalému blonďákovi se zelenýma očima a roztomilými ďolíčky. * Jen taková hloupost. Byl to dárek od sestry. *Rozhodl se nakonec vyjít s částečnou pravdou ven a podal jí knihu do rukou. Knihu měl zrovna založenou na ilustraci obou nápadníků. */Celkem by mě zajímalo, kterému by dala přednost ona. /*Okamžitě se však nad svými myšlenkami zastyděl. *

Já to s tou projížďkou myslím ale vážně. nenechá se, protože by se moc ráda projela a za společnost by byla moc vděčná. Vezme si knihu a pečlivě si prohlédne její obal. To je milé. Je vidět, že si se sestrami opravdu rozumíš. řekne jemným hlasem a vrátí mu knihu do rukou. Taky dárek od svého bratra nosím často u sebe. ukáže mu své zápěstí a na něm má náramek s přívěskem ve tvaru korunky když tu nemůže být se mnou, tak aspoň nějak mohu cítit jeho přítomnost. zadívá se, jak se třpytí na slunci.

Dobře. Jak si přeješ, třeba bychom si mohli i zazávodit. *Miloval rychlou jízdu a nejvíc zbožňoval vítr ve vlasech. Zvědavě se zadívá na její zápěstí. *To je doopravdy moc krásné. *Řekne upřímně a opět se narovná. *Taky jde vidět, že máš svého bratra velmi ráda. /Je jí to vidět v očích. /

To zní jako výzva. řekne s šibalským úsměvem i když moc dobře ví, že na téměř sto procent prohraje, stejně se o to moc ráda pokusí. Děkuji. skromně se pousměje lehce sklopí oči. Mám ho moc ráda. dodá a ani si nedovede představit, co by bez něj dělala. Neslíbila jsem mu náhodou že mu zavolám? Promiň, asi bych už měla jít. omluví se najednou a je jí líto, že jejich rozhovor musí ukončit. Snad se brzy opět uvidíme a naplánujeme ten náš závod. Mrkne na něj, rozloučí se a vydá se ladným, ale rychlým krokem do paláce.