Louka za hradem

než uteče rozhodla se jít sem aby si snad naposledy prohlídla akademii. Mela na sobě jen lehké bílé šaty zčásti průsvitné a na hlavě věneček. Rozpuštěné vlasy ji ramovali obličej. Dobre , koruna by ji třeba i slusela.. Nyní ovšem stojí proti větru a hledí na to ošklivě velké sídlo.. Následně sestoupila k potoku

*Celou noc se převaloval a hlavu měl plnou události v divadle. Netušil, jak se teď dokáže Viktorovi podívat do očí. Musel něco udělat, vyvětrat si hlavu, uklidnit se. Proto se rozhodl jít si zaběhat. To byl nejlepší lék. Běžel a ani se nedíval kam, takže se překvapeně zarazil, když narazil na potok. Rozhlédl se a spatřil velkou zelenou plochu. Též si povšiml dívky kousek dál od něj. */Mám ji pozdravit? / Potil se, a tak si alespoň opláchl obličej ve studeném potoku. Měl nutkání si i svléknout propocené tričko, ale to by tu musel být sám. *Ahoj. *Rozhodl se nakonec pozdravit. *

macela si ruce v potoku když slyšela zen pozdrav. Chtěla ru byt sama.. Ahoj. pokusí se o úsměv Pokousis se utéct? to byl blby vtip jsedne si na paty a plete venecek klidně si odloz. Me RO nevadi pousmeje se na toho kluka

Možná by to bylo nejjednodušší, co bych mohl udělat. *Odpověděl a posadil se do trávy. Ne, přímo vedle dívky ale o kus dál. * Brodit se vodou ale zrovna moc nechci. *Prohrábl si zpocené vlasy a opět znechuceně zatahal za mokré a páchnoucí tričko. *Pohoršil bych tě, kdybych si sundal tričko?

zasmeje se me a pohorsit.. Prosím te. Sama bych te mela pohorsovat. Mám na sobě jen lehké a ještě průsvitné saty. Takže si posluz. on ji nezná.. Mohla by hrát třeba nějakou dvorní dámu.. Ne přímo princeznu ještě jsem te tu neviděla. Jak se jmenujes?

Vypadáš jako víla a víly pohoršovat nemohou. *Pokrčil rameny a sundal si tričko. Tím odhalil vysportovanou a opálenou hruď, současně však odhalil ještě nezahojené modřiny z domova.* Taky jsem tě ještě asi neviděl. Jsem Theodor, *pousmál se. * Jak se jmenuješ ty? /Ten věneček je rotomilý. /

Vila? zasmeje se. Už to párkrát slysela ne nejsem vila. A ty budeš rytíř ze ano? Jenom rytíři jsou tak pekni jo byli! V Anglii je jich hned několik pěkných. Malém jsem kvůli jednomu byla skoro zabita já jsem Victoria. Moc me těší.

A-ano, *zakoktá se a lehce zrůžoví. */Už bych měl s tím červenáním něco dělat, přeci jen právě tohle mi způsobilo tolik problémů. / Takže víla si myslí, že jsem pěkný. Skoro bych tomu i věřil. *lehce se zasměje. *Ty budeš buď princezna nebo dvorní dáma. Nebo rytíř? Už jsem tu viděl snad vše a hádání mi nejde. *Vzpomněl si na drzou hoslistku korunní princeznu a na dvorní dámu v mužské podobě. *

zasmeje se jsi roztomilý když se cervenas. mela bych prestat říkat co si myslím.. co bys chtěl abych byla? Princezna? Nebo dvorní dáma? Ale vila taky nezní špatně..druhy věneček ma dopleteny.. Co s tím? Kouknr na nej nechce s věneček pro nějakou damu na které tvé krásné oko padne? Vici?

*Raději na její lichotku už nijak nereagoval. Bylo mu to trapné.* Myslím, že nejlepší bude, když zůstaneš vílou. *Mrkl na ni a poté se k ní více přisunul. Opatrně vzal věneček do rukou a se zájmem si jej začal prohlížet. *je krásný, moc se mi líbí, jak jsi tam zakombinovala ty sedmikrásky, takže by jej pro mě byla škoda, když žádnou dámu nemám.* Se zamyšleným výrazem si jej nakonec položil sám na hlavu. *A mně by neslušel?

nemá damu? nemáš? V me zemi naše princezna se zamilovala do jednoho rytíře.. začne vyrábět dalsi provalilo se to a pak každá vznešená dáma chtěla rytíře. Protože je princezna nazvala ze jsou to chytří, krasni, šlechtění muži se smyslem pro humor. Malém ji za to král nechal zabit. koukne na něj a začne se smat mas pravdu. Tobě sluší daleko vic

Ta princezna musí mít velmi dobrý vkus, *pousmál se a posunul si trošku věneček, aby pořádně držel. *Ale přežila ona princezna královu zlobu? Jak to dopadlo?

Jo přežila to. Za trest král rytíře vyhodil a princeznu poslal daleko za hranice jejich země. koukne na něj a víc mu to upraví na te hlave vlastně ted ta princezna skládá komplimenty dalšímu rytíři pokračuje v pleteni

*Došlo mu to okamžitě. * Takže princezna víla. *Promluvil tiše a pousmál se. * Třeba se se svým rytířem opět shledáš. *Právě tu seděl s princeznou, na hlavě měl věneček a do půl těla byl nahý. */Jak nepřístojné. /*Pomyslel si a poté se zvedl. * Mohu být tak smělý a požádat tě o tanec? *Netušil jak jej to napadlo, ale ten nápad se mu líbil. Nabídl jí ruku a jen čekal. * /Je to bláznivé./

koukne na nej myslím ze se s nim nesetkám. Zabili ho ve válce. pokrci rameny a pak se rozesmeje chceš tancovat? da mu ruku a vstane samozřejmě ze rada. Budu poctěna šlechetný muzi

Je mi moc líto tvého rytíře. *Přímo se jí zadívá do očí a poté jí jemně položí ruku na správné místo. Pomalu vykročil a užíval si odproštení od reality. */Musíme vypadat jako blázni. Oba s věnečkem na hlavě, já z poloviny nahý a ona v letních, průsvitných šatech. /*Nutilo jej to k úsměvu. Miloval tanec a moc mu tato několikadenní absence chyběla. *

možná kdyby se ten hoch snažil tak by ani ne utíkala. Ale on na ni zapomene. Konec konců vily utíkají. děkuji děkuji ze mi davas poslední krásné chvíle před tím než utéci z teto zlaté klece. Položí si hlavu na jeho rameno prostě chvíli dělej ze se to neděje. Stejně to za chvíli zmizí.. on bude muset jít zpět a ona?

*Pevně ji objal. Nevadila mu její blízkost. * Víš, že ale nejsem správný rytíř? *Přerušil ticho nakřáplým hlasem a odhrnul jí vlasy z obličeje. Byla skutečně nádherná. Nádherná, kouzelná víla ale stále tu bylo to obrovské ale, které jej táhlo ke dnu jako kotva. *

v tu chvíli se čas pro ne zastavil.. Jen na chvíli vis ze mo to jedno? Nikdy jsem si nehrála na to jaka princezna jsem. I když mám jednou nastoupit na trůn.. povzdechne si za chvíli utecu. Chci pryč z toho zlatého vězení co me obklopuje cely život. Jen proto ze jsem se narodila bohatým rodičům neznamená ze i já musím byt ihned bohatá a urozená.