Louka za hradem

Popravdě v ní ještě chvilku hledal, její rozklepaný hlásek znal, když něco provedla a v rychlosti se snažila najít výmluvu. Leč by jí teď měl možná vynadat. udělal něco, co by možná nečekala. Přitáhl si ji k sobě v jejich jemných šatičkách do pevného objetí. Chtěl se jí omluvit. Vynadat jí. Co všechno vlastně? Obejmout... ano.. to bylo to, co teď bylo na místě. Ty trdlo jedno zblázněné. Vzpomněl si na sebe, co mu v hlavě běželo, když chtěl utéci a vlastně i utekl. Co tě to napadlo? Řekl káravě, ale s mírnou radostí v hlase, že ji vlastně drží v náručí.

usmala se a držela ho v objetí. Opravdu tohle nečekala! Čekala ze na ni bude křičet jako na ni otec křičel milionkrát po tom co Scottie utekl. Snad milionkrát ji vynadal ze za jeho útěk může ona. Cekala to. Vlastně nikdy se s tím Scottymu nesverila. já.. Já.. Scottie já musím odejit řekne nakonec. Se slzami v očích

Na chvilku ji od sebe odtáhne, jen aby se jí podíval do očí. Musí...?Co to říkáš ? Proč musíš ? Zeptá se zmateně. Prsty svírá její ramena, ne příliš pevně, aby jí neublížil.

sklonu hlavu aby ji neviděl plakat Scottie já nechci žít takhle.. To ze jsem se narodila lidem kteří něco znamenají.. Neznamená ze já musím okamžitě být také důležitá. Koukni na sebe! Jak jsi dokázal si splnit sen! Lide te oslovují pane profesore.! snaží se na něj podívat s usmevem jsem na tebe strašně hrdá Scottie, ale já nechci zot ve zlaté kleci. Kdejaka holka z města se ma lépe nez já. Připadam si jak otrok v okovech. Kazdy další příkaz me táhne ke dnu. Ale já chci dýchat. pohladi ho po tvari tobe nebudou nadávat a křičet na tebe. Ty jsi ten hodný a dobrý.

Zlatá klec... pocit nesvobody. Otrok sám sobě. Muset to všechno, co vlastně nechceš. Věděl moc dobře o čem mluví, i tak se jí snažil podívat do očí a setřít jí slzičky na tvářích. Tohle ne.. ne ne ne.. nesmí plakat. Jeho maličká roztomilá sestřička.. té nesluší slzy smutku. Tušil, že je otec pedant.. vždycky byl. Byl a to se jen tak nezmění. Chtěl mít perfektní.. snad všechno. A tak chtěl i ji. Obviňoval se za to, že ji samotinkou nechal v jeho rukou.. hodil na bedra tu zodpovědnost, aniž by se vlastně zeptal. Omlouvám se ti.... Takhle to.. to nenecháme. Říkal odhodlaně, když si ji znovu tiskl na hruď a snažil se znít konejšivě. Utéct.. to není řešení, Maličká. Ničeho tím, že před problémem utečeš nedocílíš. Maximálně.. více rozzuříš otce. To by pro tebe nebylo dobré. Snažil se všemožně přijít na to, jak jí pomoci. Nechceš být korunní princeznou? Nebo princeznou vůbec? Copak vlastně chceš? Zeptal se tě na to někdy někdo sestřičko? Co bys vlastně sama skutečně chtěla?

slzy ji tečou proudem ale drží se ho pevne ne, bratříčku.. Ty se nemáš proč omlouvat.. koukne na něj a da mu polibek na tvář a hladí ho pravda. Nás otec na me kricel, nadával mi a nejednou me udeřil.. Ale vše RO bylo v pořádku. Protože to bylo kvůli tobě. Podstoupila bych to klidně znovu a milionkrát znovu jen aby tys byl šťastný. Nelituji jediné chvíle co jsem byla pod rukami otce. Ani jednou jsem te neproklinala a ani neřekla spatne slovo o tobě. Věděla jsem ze si plnis sen a to bylo pro me nejdůležitější. Chtěla jsem.. Chci líbat koho chci, chci si vzít koho já chci, a chci byt.. Ty. posmutni a koukne na nej jsem na tebe pyšná Scottie. A mrzí me.. Odpust ze nemůžu splnit slib co jsem ti dala. Nemůžu sedět v první lavici a poslouchat tvé přednášky. Já chci žít.. A ne vědět ze za čtyři roky budu sedet nadobro na zlatem trůnu s klukem co ho tady potkam.. Promin

Když slyšel.. že na ni otec křičel, zděsil se... ovšem to vyvrcholilo tím, že ji otec.. u..udeřil.. To ne.. to nemohl snad ani slyšet. Je to jakoby v něm krev snad vřela. Rychle ji prohlédl, jakoby i teď snad hledal nové modřiny. Vzal ji k sobě, opět ji objal a i jeho oči začaly být skleněné. Když.. si uvědomil.. co pro něj jeho maličká sestřička podstupovala, co pro něj udělala, nemohl to takhle nechat. S...sestřičko.. Tohle nevěděl. Doopravdy ne. A kdo by mu to také řekl. Promluvím s otcem. To mu v hlavě svitl jediný plán. Odvést ji odtamtud. Vzal bych si tě... k sobě. Měla bys být volná, svobodná. Nedělat jen to, co musíš. Můžeš... být sama sobě paní. Vybrat si koho chceš, dělat si co chceš. Tedy jedině pokud budeš chtít. Pousmál se na ni, doufal, že přijme.. doufal, že.. by chtěla..

zavrti hlavou v nesouhlasu. Scottie, kdo by pak vládnul Anglii? Kdo by napravil všechno to zlo tam co tam je? představa jak mluví s otcem.. prosím.. Prosím.. Snazne te prosím nemluv s nim. Nebojím se o sebe, ale o tebe. Jsi můj velký braska a já to nedovoli. Nedovolim aby na tebe vztáhl ruku.. Prosím. Prosím. Scotty slib mi to. Prosím. nemůže mu říct ze kolikrát místo otce to musela dělat matka, nebo ještě jejich služebnictvo. To by nemohla jsi jejich miláček a velmi je to zranilo. Pokud musim převzít trůn, udělám to jen abys mohl dal žít svůj život.. Jen.. Nech me ted byt na chvíli nezodpovednou malou holkou. Nech me dělat věci co by princezna nesměla.. Budu pracovat jako servírka. Budu obsluhovat lidi. A pak si vydelam nějaké peníze a pojedu domu. usmeje se na něj odhodlaně. I když skrývá bolest

*vzdychne... nedovolí jí se tam vrátit, dostala by od otce, že opustila školu, nedej bože co víc...* Nedotkne se mě... to ti slibuji a i kdyby se měl dotknout mě.. jsem dospělý.. bránit se dovedu, něco jsem se přeci jen naučil. Nechci, abys měla další problémy a v životě tě nechci pustit někam, kde vím, že ti někdo ublíží.. *tohle dovolit nemohl, přitiskl ji opět k sobě a řekl jí* Nemusíš se chovat nezodpovědně... zkus se chovat tak.. co tě učiní šťastnou.. svobodnou.. *pak natáhl ruku* Pomůžu ti... a... když budeš chtít... teď se chovej jakkoli.. budu tě mít na starosti... a... až... tu odsloužím svoje... až.. to bude všechno u konce... vrátím se s Tebou.. nenechám tě trpět ... můžeme to napravit spolu... jako kdysi.. všechno spolu... ne ? Když budeme spolu.. nikdy nebudeš sama... nic a nikdo ti neublíží a... budeš... si moct dělat cokoli.. protože tě vždy podpořím.. a budu za tebou stát...

přesne za tohle svého bratra milovala. Stal by za ni at se děje cokoliv. Jako tenkrat když byli malý.. Ona shodila jednoho rytíře a on se svalil. A otec to viděl.. Když se ptal kdo to byl Scotty to vzal na sebe.. Nikdy mu nemohla oplatit všechno co si zasloužil. Brzy si bude chtit založit rodinu a kralování by mu v tom prekazelo. Ona by mu překážela i když si to neprizna.. Usmala se na něj děkuji. Za všechno co mi nabizis. pohladila ho po tváří jako by si mohla tím zapamatovat jeho tvar navzdycky pak jen ho objala a zaseptala mu najdi rytíře Theodora a řekni mu ze budu v pořádku. Slib mi to. Sbohem Scottie pak ho pustila a s velmi těžkým srdcem šla od něj dal. Nemohla se na něj otočit. Věděla ze by ji přemluvil.. Slzy ji tekly proudem a nohy ji tezkli ale vše se jednou urovna

Koukal se chvíli jejím směrem, bál se o ni, dost možná se smiřoval s tím, že už ji nikdy neuvidí. S...sestřičko... Šeptal si do slz pro sebe, když odcházela, nezastavil by ji... vždycky si šla tvrdě za svým. S...sbohem.. Natahoval ruku směrem jejího odchodu... ale... ne... nemohl jí dosáhnout. Chtěl jít... chtěl! Nemohl. Nemohl nic. Sklopil hlavu, zatnul ruku v pěst.. a chvilku tam jen tak stál. Když si vzpomněl na její slova. Theodor... Student, kterého vyučoval. Musím ho najít.. musím. Přemítal, když odcházel pryč.

Od bazénu chtěla mít chvíli klid. Musela se však v pokoji převléknout a velmi nepozorovaně opustit školu. Nebylo to složité, ale měla stále pocit, že ji někdo může každou chvíli chytit a měla by průšvih. Ale podařilo se jí vyplížit. Má na sobě černé conversky a k tomu upnuté černé džíny s děravými koleny a k tomu černou džinismu pod níž má šedou crop mikinu a ještě pod tím obyčejné černé triko. I tak je jí trochu zima. Ještě má mokré konce vlasů z bazénu a tak má na hlavě kapuci. http://Ach.všechny květiny už jsou zavřené. Ani nemůžu vidět jejich barvy, i když na ně svitim telefonem.//
Margareth cítí, že tráva po které šlape je vlhká, ale i tak se posadí. Sedne si však na paty. V džínové bundě na prsou má schovanou krabičku cigaret.

Sent from Topic'it App

Už si zapalovala cigaretu, ale nechala toho. Nemohlo jí totiž ujít potrhlé chování jedné dívky. Bylo to možná zvláštní, že z toho vysmátého stvoření měla i trochu paranoiu. Ale přikládala to tpmu, že už asi den a půl nejedla a měla divnou bipolární náladu. Dokonce i její marnivost ustoupila. Poté, co si tu cigaretu stejně zápalila se zvedla z trávy a šla blíž k onomu stvoření.//Udelame jí takovou světlušku. Chm.//
Už začínala vidět, co to má na sobě s celkem se jí líbila ona sukynka v které tu tančila.
"To je raodsti. Nepustili tě z blázince právě?" zeptá se s lehkým úšklebkem a potáhne si z cigarety.

Sent from Topic'it App

jakmile uslyšela první tóny jejího hlasu okamžitě věděla ze veškerá svoboda skončila. Zastaví se ale stále s úsměvem se na ni podiva vlastně ne. Jen.. Jen jsem mela chuť se jít vyblbnout. Vždyť ta zlata klec ve které žijeme je plna starosti a pravidel.. Někdy je to třeba jen tak roztáhnout ruce a točit se dokud nespadnes únavou na zem

Přiblíží se k ní ještě víc a opět si potáhne a vyfoukne z cigarety. Nemyslela si, že na ní promluví tak pozitivně a díky tomu nadzvedne tazavě obočí. //Tak přeci není magor.// pomyslí si v hlavě a pobaveně se nad tím usměje. Její obličej je stále šerý a nemůže jej rozeznat. Ani hlas jí známý není a tak si stále není jistá, i je to její spolužačka. Poznámku o zlaté kleci přijmout nechce. Ví, že je to pravda, ale díky veškerému tomu luxusu si to přiznat nechce, i když celý život tomu vzdoruje. "A teď snad nejsi v kleci, vždyť jsi volná a na louce?" musí se prostě hájit. //Mam ráda takové blázínky. Je docela prostá a sladká a tou sukní//

koukne směrem k lesíku za tím lesem je svoboda protosem rada chodim. Je to místo které je nejbliz k tomu velkému ruchu města. pak koukne k potoku za tím potokem ten les pokračuje. Je to cele kolem dokola zatoci se a podívá se na oblohu k cemu jsi princezna když jediné co můžeš je chodit po te kleci a říkat si ze jsi princezna? pravda, nevěděla jsem jestli je taky princezna nebo ne, ale každopádně i kdyby to byla dvorní dáma pochopila by ji

//To snad nemůže být pravda, jak to může říkat. Jak by žila kdyby opustila palác?//
Pozorně se otáčí na každý bod, který popisuje a v podvědomí by nejraději taky utekla za les a k potoku. Paradoxně k tomu jak si užívá města a pohodlí, přírodu miluje.
"Jak na tebe koukám princezno. Ty bys ráda byla asi víla, co?" zvedne nad svojí poznámkou koutek úst a opět si potáhne z cigarety.

Sent from Topic'it App

povzdychne si.. Už zase vila.. vlastně ne. Jen chci žít ve světě kde proto aby jsi byla uznávána musíš něco dokázat. A ne ze se jen narodis vlivným rodičům. Jak by jsi se chovala kdyby te vypustili ven? Co bys dělala? Na místě kde tituly neplatí. Umělá bys jen tak jít někam do dílny a pracovat s těmi lidmi tam?

Maggie se zarazí. Takovou otázku jí ještě nikdo nepoložil a ještě nad ní nikdy nepřemýšlela. A momentálně se nad tím ani nezamysli. //Nemysli na to. Máš se dobře tam kde jsi a to, že jsi princezna je jen dobře. Tahle holka neví o čem mluví.//
Zahodí cigaretu a tipne ji o zem. "Pracovat? Ty bys snad chtěla být nějaký dělník?" zeptá se jí nevěřícně a založí si ruce na hrudi. "Víš, že třeba bys neměla tyhle hezké šaty ani nic z toho, co máš?"

Sent from Topic'it App