Louka za hradem

Když jsem se narodil, táta řekl, že budu rytíř. *Zamumlal a pousmál se. *Teď si nedovedu představit, že bych mohl být někým jiným. *Opatrně si s ní propletl prsty na rukou. *Určitě tu je někdo, komu bys moc chyběla a možná mu i útěkem ublížila a kam bys taky šla? Bez prostředků, bez nikoho. Něco se ti stane. *Nelíbila se mu představa, že by se zrovna ona potloukala někde po ulici mezi bezdomovci. *

Myslím ze tvůj otec je moudrý muž. Jsem rada ze jsem te mohla poznat rytíři Theodore prsty s nim proplétá a na chvíli se zasni do doby kdy mela bohatou robu a Dan ji také říkal pěkná slova Kdepak. Je začátek roku.. Mnoho lidi me nezná a ti co me znají tak těm chybět nebudu. A ty také zapomenes da mu ruku na tvar a usmívá se na nej najdeš si nějakou slečnu které dáš věneček na hlavu

*Uchechtl se. *Můj táta je moudrý, jen je někdy dost. *Přivřel oči. */Hrubý? Neomalený? Krutý? / *Napadalo jej mnoho slov, ale nikdy by se neopovážil vyslovit je nahlas. Jeho otec pro něj znamenal mnoho, nemohl jej urážet, i když on jej urážel dost často. * Nemám tak špatnou paměť. *Namítl. * Jsi nádherná osoba a já si nemyslím, že bys měla utíkat. Můžeš to tu vystudovat, udělat si přátele, kontakty, najít svého prince a teprve pak odejít a všem ukázat čeho jsi schopná. *Povzbudivě se usmál a poté sklopil pohled. * Tím bych udělal onu dívku velmi nešťastnou. *Zase se usmál. Ale nebyl to šťastný úsměv. * Radši zůstanu sám. /Lepší by bylo, kdyby někdo dal věneček na hlavu mně. /

kouká na něj a nakloní hlavu na stranu drahý Theodore... Nemyslím si ze bys učinil někoho nestastnym Myslím ze jsi mladý kluk s velkým potenciálem. Navíc jsi krásný a hodný. Věřím ze kdybys na me hodil očko tak me mas pod palcem. A nejen me. Ale kohokoliv. stipne ho do tváře aby zruzoveli usmej se na me..prosim

*Usmál se a při tom mu bylo do breku. Se zavrtěním si protřel oči, ale usmíval se. Děkovně jí políbil ruku. * Jsi doopravdy víla. *Zvedla mu náladu, potěšila jej, i tak ale nemohla tušit, že žádnou dívku by nedokázal udělat šťastnou po fyzické stránce a naopak žádná dívka jeho. * Slib mi, že neutečeš. *Našpulil pusu a opět ji jemně objal. *

usmivala se když on se usmival. tak se mi to líbí. Šikovný kluk! taky ho obejme a na chvilku si ho přitiskne víc k sobe nemůžu.. Promin. Už jsem rozhodnuta. Budeš mi chybět ale musím už pryč. Nechci byt zavřena v paláci bez možnosti kdykoliv odejit. Jsem princezna.. Korunní princezna a jsem spoutána většími pravidly než kdejaka dívka. da mu lehkou pusu na tvar a zasepta vily přece nezustavaji dlouho. Vily se vytratí s ranní rosou. da mu pak prst na ty jeho nadychane rty bude to naše tajemství dobře?

*Netušil, co má udělat. Měl by to někomu říct, co když se jí něco stane? * Co tomu dát ještě týden. Jen týden a pokud se nic nezmění, tak nic nevyzradím a nechám tě jít. *Úpěnlivě se na ni díval. * Klidně za to něco udělám. Jen týden. Prosím. *Pokusil se o štěněčí pohled, ale přišel si ještě víc jako pitomec. *

Ale no tak... Nepremlouvej me. Tvé oči jsou krásné, ale patří někomu jinému. to poznám..povzdechne si a pak se ho pustí. Jejich teplo a pocit krátkého bezpečí zmizí. Dopleteny věneček mu da na hlavu a mrkne na nej ani si nevsimnes ze jsem pryč.. samozřejmě ze ji bude chybět. On.. Oliver.. Lien dokonce i ta divná holka Lou.. Ale nejvíc asi její bratr. Dlouho se neviděli.. A ona odejde. On ji to odpustí..snad. A Theodor.. neboj se. Nebudu ani daleko ale ani blízko. Vždycky když budeš chtít.. Tak me najdeš tady..poklepe mu na hlavu

*Zamračí se, *notak. Klidně si i kleknu, navíc je mou povinností tě ochraňovat, jakožto rytíř je to má povinnost. *Zamrkal na ni. * Tak přijď ještě dnes na hodinu. *Zkusil to znovu. Nechtěl se nechat takto odbýt. Vždyť se jí něco stane.*

Není to tvou povinnosti. Nejsi můj rytíř.. A ne na hodinu nejdu. Lien už ví ze jsem utekla.. Promin pustí mu ruce které mu chytla před hodinou jsi me ještě neznal. Jediné co pro tebe mužů udělat je ze pockam ještě třeba hodinku. Ale déle ne. Oblíbila jsem si te a nemůžu dopustit aby jsi se trapil, takže utéci dřív než zjistis ze jsem sem prisla

*Nelíbilo se mu to, ale co mohl udělat. Nahlásit to? Cosi mu říkalo, že by to bylo špatné a něco mu zase říkalo, že je to jeho povinnost. * Nic sám od sebe neřeknu, ale jestli se mě někdo zeptá přímo, řeknu mu to. Nemohu lhát. *Zvedl k ní pohled a slabě se pousmál. */Známe se skutečně jen hodinu a při tom... / *Prohrábl si vlasy a oblékl si tričko. * Víš, kam půjdeš?

Anoprikyvne hlavou budu chvíli ve městě. Budu dělat aervirku, nasetrim si trochu peněz a odjedu domu. Theodore.. Věd mi. Nikdo se te ptát nebude a pokud ano.. klekne si před něj ve jmenu ctnosti te prosím.. Neříkej to

*Zavřel oči a přemýšlel. * Napíšeš mi alespoň. Nějakou zprávu, že jsi v pořádku? *Stanovil cenu za své mlčení. */Teď jsem se podepsal peklu. / *Postavil se a naposledy ji pevně objal. *Budu mlčet, slibuju, *pošeptal jí do ucha a věnoval jí polibek na čelo. *Měl bych už jít, jinak by se mi to zase přeleželo v hlavě a to ani já ani ty nechceme.

usmeje se a obejme ho též silne slibuji. sice nemá na něj jakýkoliv kontakt ale stejně.. Slíbit mu to může.. Naposledy ho silně obejme a pak setre slzu co se ji vehnala do oci vždycky budes pro me rytíř kterého budu milovat. pak se usmeje a svůj věneček si sunda a da mu ho do rukou. Pak se rozebehne pres potok az k lesu.

*Chvíli na ni kouká a poté mu dojde, že do lesa vběhla jen v těch šatech. Vždyť se jí něco skutečně stane. Srdce se mu rozbušilo jako o závod a pevně v rukou stiskl věneček.*/Třeba tam má někde věci... Stejně mi nedá nijak vědět. / *Vykročil směrem k lesu, ale ji už neviděl. Bezradně se rozhlédl kolem. */Pokud zjistím, že... Pokud mi nedá vědět, / *zhluboka se nadechl a i s věnečky zamířil zpět do hradu, opět s pochmurnou a i s provinilou náladou. */Co by udělal správný rytíř? /

Dlouho se zase nebyl projít, ne, že by to potřeboval, nebo na to byl čas, spíš si chtěl popřemýšlet. To bylo asi to, co teď skutečně nejvíce jeho mysl postrádala. Volné myšlení. A proč vlastně zrovna sem? No.. to kdyby věděl... V hlavě mu vrtalo tolika věcí... Právě proto zamířil sem. Věděl tak jen jednu věc... Musel najít sestru... Prý.. se rozhodla odejít. Proč? Nic neřekla. Byť jedinou větu. Kruci.. po té hodině jsi neměl tak spěchat.. idiote.. měl jsi ji vyslechnout, třeba tě potřebovala, třeba... jsi jí mohl pomoct. Nevěděl, kde může být a tak zoufale hledal všude možně. Koukal si pod nohy místo toho, aby koukal před sebe a hledal... jakoby se snad skrývala mezi stébly vyšší traviny.

chvíli si broukala pro jejich rodinu az moc známou melodii. Hymnu Anglie. long live the King přidá i slova, ovšem když uvidí svého bratra okamžitě přestane a hledá kam by se mohla schovat.. I když.. Ma jiné vlasy nemusel by si jo všimnout. Do jaké už je skoro tady! Změní hlas a pronese dobrý den pane profesore prosím at me neslo poznat

Chvilku prochází okolo a pak, když na něj někdo promluví jeho známé a dosti oblíbené "pane profesore", otočí se na osobu. Jemné světlé krátké vlasy... Podobné sestřiným. Jenže byli o něco kratší. Ovšem tyhle vlasy.. jedinečné. Pozastavil se u osoby a chytil ji za bradu tak, aby ji viděl do obličeje, jen ukazováčkem si ji na sebe namířil, když viděl, že se nespletl, nasadil chladný a přísný výraz.

tenhle pohled u něj neznala. Vytrestila oči. Vždyť se ho j boji! dobrý den? do háje! Je to její bratr! Jaký dobrý den! Ale prostě nedokázala mu říct.. Ahoj. Jen nehnutě stala a děsila se co udělá. já.. Já.. Moc rada vas vidím pane polkne to "profesore" a nervózně se usmeje mohu nějak pomoci?